I like to keep things simple =)

Nuda Rulezzz

8. dubna 2008 v 23:28 | Ardi :) |  Má Maličkost
Mam prazdniny a nevim proc si tak pripadam, ale myslim, ze bych radeji mozna i chodila do skoly... Jak tak premyslim, tak bych do ni i hrozne rada chodila, kdybych si tam nepripadala jako totalni exot a vymastenec mezi svymi vrstevniky... No tak jasne, nekdo to byt musi, ale proc ja jedina z novacku tento rok jsem se nezaclenila mezi ostatni? V prumeru se tam bavim tak s 4 lidma a to jen tak nekdy pokecam, nic vic... V mych minulych ceskych skolach to bylo takhle... Zakladka nebyla nic moc, prijela jsem z Anglie do 3. tridy a nevedela jsem proc se pisou carky nad slovy... Decka se mi smali, ze nevim co je to cesky angina, ze jsem nevedela kdo to byl Hitler a takove veci... Abych pravdu rekla, tak jsem ani nemela odkud. Jako dite jsem byla neuveritelne naivni a myslim ze jsem byla takove to hrozne hodne dite, ktere nechce nikomu ublizit... To tak dopadlo ze si se mnou vlastne vsichni delali co chteli... Samozrejme az na rodice, kteri byli se mnou spokojeni, ze jsem jejich malinka miloucka holcicka... V 5. tride jsem se dostala na gympl, byla jsem 11.-13. z nekolik set lidi nebo kolik, takze to uslo... V uceni jsem tam byla prumerna, obvykle jsem pohodlny clovek a jsem lina celkem se i ucit.. Ale vzdy kdyz jsem se do toho oprela tak jsem byla dobra... Na gympl jsem nastoupila vlastne s jednou kamaradkou ze zakladky, Dulou a ta byla jediny clovek, ktereho jsem tam znala.. Jo jeste Zuza, ale ta se se mnou v te dobe nejak odmitala bavit.. Mimo skolu sem mela nej kamosku Katku... To byl asi jediny clovek, ktery me v te dobe drzel nad vodou... S Dulou, ted uz mou nejlepsi kamaradkou jsem se bavila a brzy ona zacala byt velmi oblibena a zacali se o ni zajimat kluci a ja ji celou dobu delala takovy stin... Nejak mi to ani nevadilo, byla jsem rada ze je ona stastna, jen to sve stesti jsem si hledala... Prisly utrapene roky... Do 8. tridy to byla hruza, puberta se mnou zacala triskat a myslim ze to bylo k nevydrzeni.. Moc lidi si me nevsimalo ve tride, tak jsem se bavila jako obvykle s Dulou a to mi stacilo... Pak prisla 8. trida a pamatuju si vylet skolni, kdy se ledy nejak prolomily a my si jako trida vsichni slibili ze konecne budeme ten kolektiv... Zacala jsem se bavit s podle me nejpopularnejsima lidma ze tridy... Brzy jsem zjistila, ze to s tou popularitou jsem si trosku domyslela, byli uplne v pohode a brzy se stali mymi dobrymi prateli... Take jsem poznala ted uz sveho nej kamarada Adise:) Roky mijely a puberta se mnou dale prastila, z metalistky tvrde jsem presla do Emarky, dokonce jsem si rezala stehna chvili... Ano, ja blba krava jsem to delala a do konce zivota se za to budu stydet... Jeste ze jizvy uz davno zmizely... A jeste ze existuji kalciovky... :D Pak to nejak preslo, prisly pohodovejsi chvile meho zivota a brzo nejstastnejsi, protoze jsem potkala sveho pritele a ten mi zajistil nejen pomocnou ruku, ale prosvitl cely muj zivot tim nejjasnejsim svetlem, ze jsem ani neverila, ze jsem mohla byt tak stastna:) Ovsem v prubehu celeho meho dospivani, nejspis od 11 let, uz zacaly komplikace s rodici, vymena nazoru a nejak, vubec nevim jak, jsou na tom s nazory uplne jinak nez ja.. Ted, kdyz si myslim, ze uz me puberta presla, porad to ve me setrvava a pripadam si jako adoptovana.. Uz s beznymi principy jsou na tom moji rodice jinak a jeste ted, skoro v mych 17 letech si mysli, ze me muzou prevychovat a kontrolovat mi muj budouci zivot... Diky vsem temto komplikacim, ktere mi cinily ze zivota peklo, jsem prezila jen diky svym pratelum a poslednim rokem a ctvrt skoro i diky memu priteli:) Ovsem, jednou jsi dole, jednou nahore... Ruzove bryle mi brzy spadly a nahradily je cerne bryle... Stehovani.. A nejen tak ledajake... Zpet do Londyna.. A tady ted jsem... Uz od zari... Nikdy jsem se nedokazala tak uplne prenest prez ten fakt, ze ziju tady v tomto meste uplne nedobrovolne... I kdyz mam i pres uplne jiny pohled na svet sve rodice rada, tak najednou to byli zase oni, kteri me vzali z meho raje, z meho svetla, z meho nejstastnejsiho obdobi... Toto obdobi nahradilo taky to nejhorsi... Vite, zdravi je krehka vec a kdyz se nevylecitelna nemoc objevi u jednoho z rodicovske dvojce, hned se jeste uz z tak cerneho pohledu na svet stal jeste cernejsi... Uzavrela jsem se do sebe, nevychazela jsem ven, byla jsem casto nemocna... I kdyz jsem prakticky pres celou zimu opalena jeste z leta, tak jsem ohromne vybledla, pribrala jsem a skola mi zacala byt uplne sumafuk... Byly chvile kdy se vse vratilo zpet do sve slunne podoby, ale tyto chvile byly o prazdninach, kdy jsem jezdila zpet do CR. Musim rict, ze i pres dalku me vetsina pratel podporuje... Ztratila jsem jednu z nejlepsich pratel- Katku, ale poznala jsem zase jine lidi, za kterym vdecim za to, ze jsou:) Protoze mi moc pomohli... Ano Werri, mluvim o tobe:) Ted jsem nebyla v Cesku dohromady uz 3,5 mesice a teda, bylo to hrozne... Prvni dva mesice to bylo to co predtim, uplne uzavreni... Ted jsem se aspon trochu sebrala a snazim se soustredit na vysokou skolu, ze az konecne odejdu na ni, tak bude klid... Protoze bez neustaleho tlaku svych rodicu bude svet tak krasnejsi... Ovsem nechci je uplne vyradit ze sveho zivota, jen potrebuju od nich pauzu... Ke vsem komplikacim se jeste pridala budovani restaurace kterou si nasi chteji otevrit a nasi najednou cekaji, ze budu hrozne nadsena do toho jim pomahat s ni... Proto taky sedim doma o tehle prazdninach, kdy jsem mela byt doma, v Cesku... Cesko uvidim za dalsich 3,5 mesicu... Muj pritel, ktery je kupodivu stale se mnou, i pres tu dalku a kteremu za mnohe vdecim, za mnou prijede i pres financni komplikace a aspon trosku mi projasni muj zivot... Werri taky za mnou prijede a bude mi tu delat spolecnost na 10 dnu v cervnu:) Snad techle pristich 3,5 mesicu bude lepsich nez tech minulych... Ovsem to mam ale i pripravy na zkousky, ktere jsou zivotne dulezite, pokud se chci dostat na dobrou univerzitu... Ale zase si nekdy rikam, proc se namahat? Kdyz mi rodice mi stejne zase budou diktovat, ze v Londyne zustat musim a nepujdu nikam na kolej... Coz bych hrozne moc chtela... Jak tak premyslim, tak by se mi v Londyne vazne libilo...Ale to jen s jednim clovekem.. Bez nej, to tu nema cenu... Samozrejme, pratele by mi velmi pomohli, ale stesk po te osobe by byl nejhorsi ze vsech stesku... A ted se dostavam k tomu proc tohle vlastne pisu, protoze ja to nevim... Nudila jsem se tak jsem proste zacala psat to co me napadne a najednou je z toho sepis meho zivota, protoze jsem totalni exot ve skole... Navic jsem to napsala strasne chaoticky, tak vubec nevim jestli se v tom nekdo krome me vyzna... Hmm...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 X X | Web | 8. dubna 2008 v 23:42 | Reagovat

Nic uprimnejsiho jsem v zivote necetl,pekny,krasny radky o tvem priteli:P Mas to moc tezky, ale stejne tak mas me kdykoli jen budes potrebovat. MILUJI TE LASKO

2 Werri Werri | Web | 10. dubna 2008 v 15:32 | Reagovat

Moc pěkně sepsaný, na to, že to má být zmatený se mi to zdá až moc srozumitelné.

Mám tě moc ráda a už se těším až za tebou přijedu. Aspoň 10 dní tě vytáhnu z toho "srabu" :)

3 Diego Diego | 15. dubna 2008 v 22:03 | Reagovat

:) tohle bylo...:) je to strašne zvláštní si přečíst celý život nekoho z přátel v jednom článku..někomu to může přijít chotické, ale tohle neni článek pro 'někoho'..si ostuda žes nevedla co to je angína:D..ne dožuk:D ale určitě to nemáš lehké no:(..takový život neprožívá každý..

4 Ardi Ardi | Web | 15. dubna 2008 v 23:22 | Reagovat

anginu jsem nevedela, bo jsem ji nikdy nemela... I do ted:D U me vladnou chripky... :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama